Bubnování pomůže s hyperaktivitou i poruchami soustředění

Už Jan Ámos Komenský, jehož narození a zároveň Den učitelů si tento čtvrtek připomínáme, razil v 17. století vlastní učební koncept Škola hrou. Tím již téměř před 400lety poukázal na svoji pedagogickou zkušenost a poznání, že výuka ve školách by se měla odehrávat na pomyslném jevišti, kde jsou děti vtaženy do děje a učení tak probíhá přirozeně, nenásilně a s daleko lepším uchováním načerpaných vědomostí v dlouhodobé paměti právě prostřednictvím hry a zážitků. A ač byl jeho učební koncept stokrát roztrhán, dehonestován a zpochybňován, ukazuje se, že je jedním z mála, který funguje i v roce 2019 a odborná veřejnost se k němu stále více začíná přiklánět.

Aktuálně bylo zjištěno, že školní výuka se nejvíce osvědčuje při propojení s netradičními zážitky, zábavou a hrou. Třeba z takového bubnování a sedacích bubnů, které pozvolna do některých škol pronikají, by měl Komenský zcela jistě radost. Výuka na pozadí hudby a různých zvukových efektů tematicky oddělující probíraná témata se zdají jako ten správný směr budoucnosti a ideální kompromis mezi žáky a učiteli, kterým pomohou řešit i dětskou hyperaktivitu, problémy se soustředěním nebo roztěkanost.

Stejně jako jde vpřed doba, zažíváme technologický a komunikační rozvoj, prakticky na denní bázi se objevují nové komunikační technologie a zařízení, musí jít vpřed i škola a školní výuka. Lze v ní sice používat ty nejmodernějších technologie, počítače nebo promítací projektory, pokud se ale pojetí výuky nepřizpůsobí době, a zejména vzdělávaným žákům, je její výsledek předem ztracen. Možná něco uvízne v jejich krátkodobé paměti, zřejmě si něco nabiflují pro potřebné písemky, zkoušení a testy, ale nic víc jim to většinou nedá. Nezvládnou zapamatované informace přirozeně propojit v běžném životě, a často dokonce ani použít v rámci školy a jiných předmětů.

Výuka prostřednictvím zážitků

Dnešní školu a školní výuku je tak třeba pozměnit a přiblížit moderní generaci, aby pro ně bylo vzdělávání skutečně uchopitelné a takzvaně je vtáhlo do děje. Zvláště v době, kdy se u dětí stále ve vyšší míře projevují nejrůznější studijní problémy a poruchy jako je hyperaktivita, roztěkanost, neschopnost se dlouhodobě soustředit i specifické problémy jako například ADHD. Ukazuje se, že skutečný efekt na vzdělávání a uchování probírané látky v dlouhodobé paměti může mít výuka v podobě hry, kreativity a zážitků, přesně v duchu Komenského hesla Škola hrou.

To potvrzují i psychologové, kteří upozorňují na fakt, že propojení informací se zážitkem má zásadní pozitivní vliv na memorování probírané látky, tedy na její zapamatování a následné vybavení. Pakliže se probírané téma spojí s unikátním zážitkem, dítě si jej v hlavě takto uloží. Už to pro něj nebude jen takzvaná černobílá přednáška nebo výuka, ale doslova barvitý zážitek. Na pozadí zážitku si následně vybaví i probírané téma, které si dovede kdykoli znovu v paměti oživit a zopakovat jej. Tak prakticky ve velké míře odpadá nezáživné biflování učebnic a pouček, které jsou v nejbližší možné době zapomenuty.

Bubnování a školní bubny pro lepší studijní výsledky

Jedním z nejsnadněji dostupných zážitků, který je možný žákům a studentům v českých školách zprostředkovat je hudba, konkrétně bubnování a sedací bubny (např. Carton Cajon). Ty jednak umožní specifické, ale zároveň pohodlné sezení, vytrhnou žáky z nudných školních lavic, odpadne i znuděné povalování se po lavicích, ale hlavně jim nabídnou možnost zvuku a hry. Ať už má či nemá žák hudební sluch a rytmus, bubnování za pomoci sedacích bubnů má výrazně pozitivní efekty hned v několika ohledech. „Bubnování díky různým zvukům pomůže dětem oddělit tematické probírané bloky, každý si spojí s jiným hudebním zážitkem a zároveň podpoří i celkové soustředění. Dítě je pevně spojeno se zemí a buben, potažmo bubnování jej po chvíli tak pohltí, že je pro něj prakticky nemožné se odpoutat, právě z důvodu, že by si znemožnilo hru. Bubnování zároveň napomáhá s rozvojem jemné motoriky, celkového soustředění, vnímání a zklidňuje i hyperaktivní a neposedné děti,“ říká Jan Lála, tvůrce projektu Carton Cajon, školní bubny.

Prožitek zároveň napomáhá memorování a ukládání probírané látky do dlouhodobé paměti, tedy do úplně jiné mozkové části než při klasické výuce, jak ji známe z období naší školní docházky. Právě bubnování je totiž v dnešním pojetí pomyslná škola hrou. Navíc právě tato aktivita napomáhá propojovat pravou a levou mozkovou hemisféru, a tak studenti, kteří by přirozeně byli spíše technickými typy a studenti, jejichž doménou by pro změnu bylo více humanitní zaměření, mohou získat díky této aktivitě i něco z oblasti, která jim nebyla primárně dána. Rovněž tak rozvíjí vlastní kreativitu a učí se pozvolna získávat vlastní osobitost, která bude zásadní v pozdějších letech, vymezení se v kolektivu, ale stále s respektováním ostatních jako plnohodnotné součástí celku.

-ln-