Umíte poskytnout první pomoc při uštknutí, tonutí nebo požití jedovatých bobulí?

Léto je tady a mnoho z nás se už chystá na dovolenou na chatě, v kempu nebo na horách. Ať už letos plánujete vyrazit kamkoliv, měli byste být vždy připraveni na plán B – tedy na zdravotní komplikace, které vás mohou překvapit ve chvíli, kdy to čekáte nejméně. Kromě správně vybavené lékárničky je proto vhodné si před cestou připomenout i zásady první pomoci v typických situacích, které vás v létě mohou ohrozit na zdraví. Víte, jak postupovat při tonutí, uštknutí hadem, nebo třeba při požití jedovatých bobulí? Zapomeňte na babské rady a akční scény z filmů!

Do vody neskákejte bezhlavě

Vodní radovánky patří mezi nejoblíbenější prázdninové aktivity. Stačí ale chvilka nepozornosti a neštěstí je na světě. Ročně u nás utone až 200 osob.[1] To je dvakrát více než například ve Španělsku nebo Velké Británii.[2] Tonutí může postihnout kohokoliv, a to bez ohledu na věk či plavecké schopnosti. Riziko můžeme podstatně zvýšit, přeceníme-li své síly, či nás postihne únava nebo křeče. Nebezpečí dále zvyšuje konzumace alkoholu a jiných drog. Překvapit může i náhlý pád do vody, například z loďky nebo paddleboardu. Vždy bychom tedy měli nejprve přemýšlet a – jak se trefně říká – nevrhat se do všeho po hlavě. Skoky do vody do neznámého prostoru jsou jednou z nejrizikovějších aktivit.

„Při bezprostřední záchraně tonoucího bychom neměli zapomenout také na naši vlastní bezpečnost. Naším prvním přirozeným instinktem může být za dotyčným ihned skočit do vody a pokusit se jej vytáhnout. Proud vody ale může být příliš silný, a snadno tak můžeme přecenit vlastní síly. Jako první bychom se proto měli pokusit přivolat pomoc – a křikem upozornit další lidi v okolí. Ti mohou být k záchraně fyzicky způsobilejší, případně mohou pomoci do příjezdu záchranných složek. Pro záchranu tonoucího můžeme využít dostupné předměty, například lano, větev, petlahev nebo záchranný kruh,“ vysvětluje MUDr. Ota Štros, praktický lékař pro dospělé a vedoucí lékař Lékařské pohotovosti pro dospělé na EUC Klinice Praha – Šustova.

„Pokud nevíme, kde přesně jsme, je to pro nás neznámé prostředí, využijme k voláni aplikaci ZÁCHRANKA. Je ovšem nutné počkat na spojení s operátorem linky 155, aby nás přes aplikaci
a souřadnice, které na ZZS zasílá, mohl dohledat. Následně se řídíme pokyny operátora, který je schopen nás k první pomoci navést. Pokud se nám podařilo tonoucího dostat na břeh, je vždy třeba zjistit, zda postižený dýchá, a případně ihned zahájit resuscitaci,“ vysvětluje MUDr. Ota Štros a dodává, že konkrétní pokyny, jak pomoci, vám vždy sdělí operátor linky záchranné služby na čísle 155.

Jedovaté překvapení

V České republice nás na výletě do přírody nebo při stanování může překvapit pouze jediný přirozeně se vyskytující jedovatý had – zmije obecná. Na procházkách v lese se proti jejímu uštknutí lze chránit dlouhými nohavicemi a pevnou obuví. Zkříží-li nám tento nebezpečný plaz cestu, měli bychom si od něj udržovat bezpečný odstup. Zmije je plachá a útočí
v nebezpečí. A lze vůbec zmiji „vyplašit“? Odborníci upozorňují na fakt, že hadi sice neslyší, ale vnímají otřesy. Namísto hluku se proto můžeme spolehnout třeba na dupání.[3]

„V případě uštknutí hadem není třeba jed vysávat, ránu rozřezávat, a ani končetinu zaškrcovat – to jsou mýty, které mezi laickou veřejností stále přetrvávají, ale naše zdraví v této situaci pravděpodobně neochrání,“ říká MUDr. Ota Štros, a dodává: „Uštknutí se může projevovat otokem v místě poranění, zvracením, nevolností, pocením, žízní, bolestmi břicha nebo průjmem, kolapsem, panikou. V nejtěžších případech hrozí i poruchy vědomí – a to často z důvodu alergické reakce, přecitlivělosti organismu. V rámci první pomoci uštknutého nejprve uklidníme. Pokud je to možné, můžeme ránu chladit. Pokud se stav zhoršuje, voláme 155, nebo vyhledáme lékařskou pomoc. U dětí vždy voláme záchrannou službu.“

Pozor na toxické bobule!

Během procházky nás může přepadnout chuť na čerstvé lesní ovoce. Pozor bychom si ale měli dát zejména na to, zda lahodné borůvky spolehlivě rozeznáme od jiných nebezpečných bobulí, například vraního oka nebo rulíku zlomocného. Zatímco vraní oko se v lese vyskytuje spíše sporadicky, rulík číhá téměř za každou zatáčkou. „Intoxikace neboli otrava se zprvu projevuje nevolností, zvracením, průjmem nebo bolestí hlavy. Při konzumaci rulíku zlomocného pozorujeme typicky rozšířené zornice, sucho v ústech, zmatenost,
v nejvážnějších případech hrozí až epileptický záchvat. V případě otravy jedovatými bobulemi je obvykle nutné přivolat záchrannou službu, a dále ihned vyvoláme zvracení. U dětí jsou toxické už tři až pět bobulí, u dospělých pak deset,“ uzavírá MUDr. Ota Štros z EUC Kliniky Praha – Šustova.

V urgentních případech, kdy máme jakékoli podezření na požití něčeho, co nemusí být úplně bezpečné, můžeme kontaktovat Pražské Toxikologické informační středisko na telefonním čísle 224 91 92 93 nebo 224 91 54 02. Například sníme-li houby, po kterých pociťujeme nevolnost, a nejsme si jisti, zda nedošlo k záměně za nejedlý či jedovatý druh. Operátor nám v takovém případě dá pokyny, jak poskytnout první pomoc i jak postupovat dále. Důležité však je připravit si přesné informace o nehodě, celé jméno, rodné číslo a název zdravotní pojišťovny. Pokud nám v hrnci či na talíři zbyla část dotyčného jídla, je vhodné tuto skutečnost oznámit záchranářům. V některých případech se totiž následky intoxikace dostaví až se značným časovým odstupem – to platí hlavně u dětí.

Pokud si nejsme jistí s dílčími problémy, chytrý způsob, jak se během pár okamžiků spojit
s praktickým lékařem na konzultaci, nabízí také služba Lékař online 24/7, která je dostupná
i v aplikaci mojeEUC. Prostřednictvím chatu nebo videohovoru se pacienti mohou spojit
s odborníkem, který pomůže s diagnostikou a v případě potřeby vystaví eRecept či doporučí další vyšetření.