Královnou letních oslav je italská rozkvetlá focaccia

Léto je časem dlouhých teplých večerů a setkávání s přáteli či s rodinou. V kurzu jsou letní slavnosti či grilovačky, jejichž vůně se line na metry daleko. K těmto významným společně tráveným chvilkám neodmyslitelně patří dobré jídlo a pití. Jestli se právě chystáte na podobnou akci nebo pořádáte sešlost pro přátele sami u vás na zahradě, máme pro vás skvělý tip na občerstvení – domácí italskou focacciu. Je to jednoduchý a vynikající recept, který zaručeně zaujme kreativitou a svou lahodnou chutí pohladí chuťové pohárky. Zaručujeme, že bude chutnat všem a předem varujeme, že se nevyhnete prosbám o recept.

Kde to celé začalo

O vzniku pizzy se stejně jako u mnohých oblíbených jídel vedou dohady, kde byla vytvořena. Všichni by si prvenství tohoto oblíbeného pokrmu rádi připsali. Údajně pizzu mohli vymyslet Řekové, Římané nebo Egypťané. Ti ale přišli pouze s tím, že smíchají vodu s moukou a udělají si z těsta placku o velikosti talíře. Pravá pizza je ale o něčem jiném, a to ví asi každý, kdo už si tento pokrm sám doma zkoušel udělat. Proto asi nikoho nepřekvapí, že pizza v podobě, jakou ji dnes známe, nevznikla nikde jinde než v Itálii. Konkrétně tedy v Neapoli a oficiálně se tento počin datuje do 18. století, ačkoliv se v troskách po výbuchu sopek našly důkazy o jednoduchých pizzeriích mnohem dříve. Svou oblíbenost si tento pokrm udržel pravděpodobně proto, že jeho příprava není nikterak náročná a zároveň dokáže nasytit, což bylo v dobách chudoby potřeba. Na stejném místě, tedy v italské Neapoli, se zrodila v roce 1889 zároveň i matka tohoto pokrmu, která nikdy neurazí, ale mlsnější jazýčky možná nenadchne. Ano, řeč je tu o Margheritě. Název si nese podle stejnojmenné královny, kterou chtěli v Neapoli tímto pokrmem poctít. To nešlo po oslavách sjednocené Itálie jinak než jejími národními barvami, ve kterých se i tato pizza nese – červená v podobě rajčat, bílá jakožto sýr a zelená je znázorněna bazalkou.

Moukou k úspěchu

Každý správný Ital by vám nejspíš řekl, že těsto je základem každého úspěchu, a tedy i každé dobré pizzy. Nejspíš by také řekl, že základem dobré pizzy je i pec, ve které se tento pokrm připravuje. Vzhledem k tomu, že ale pec na pizzu k základní výbavě domácností nepatří, zaměřme se na něco, co při přípravě ovlivnit můžeme. Výsledek našeho úsilí v kuchyni můžeme pozitivně ovlivnit zejména moukou. V portfoliu mouk Babiččiny volby je i mouka pšeničná hladká přímo na pizzu. Obsahuje vysoké množství lepku, díky kterému se těsto dobře zpracovává a dokážete tak vytvořit u pizzy i chutné křupavé okraje, které jsou nutností. Navíc se nemusíte bát, že byste mouku doma nevyužili. Kromě přípravy pizz všeho druhu ji můžete využít také na focacciu, calzone, ciabattu nebo i na tradiční český langoš.

Ingredience

• 500 g hladké pizza mouky Babiččina volba
• 350 ml vlažné vody
• 20 g pekařského droždí
• 2 lžičky soli
• olivový olej

K ozdobení:

• červená cibule
• rajčata a papriky
• jarní cibulka
• bazalka
• olivy

Postup

V míse smíchejte mouku, sůl, vodu, droždí a olivový olej. Hnětačem zpracujte těsto. Takto zpracovávejte asi 8–10 minut, aby se droždí plně zapracovalo a těsto bylo hladké a nelepivé. Zasypte lehce moukou a nechte kynout pod utěrkou na teplém místě 45–60 minut.

Poté vyklopte těsto na plech a lehce zakapejte olivovým olejem. Nyní prsty rozprostřete těsto rovnoměrně po celém plechu. Začněte rozehřívat troubu na 210 °C. Nyní je čas vytvořit rozkvetlou zahradu na vaši focacciu – zde je to jen na vás, můžete se inspirovat u nás nebo popusťte uzdu vlastní fantazii. Nezapomeňte zapojit i bylinky, hrubozrnnou sůl a semínka. Po ozdobení nechte ještě 10 minut kynout na plechu.

Pečte zhruba 15–20 minut do zezlátnutí. Podávejte s olivovým olejem nebo třeba s jarním dipem.