Oční lékař dokáže odhalit cukrovku, roztroušenou sklerózu i syfilis

Z očního vyšetření dokáží lékaři diagnostikovat nejen onemocnění přímo související se zrakem, ale i závažné nemoci organismu. Mezi ně patří například cukrovka, onemocnění štítné žlázy, nemoci srdce nebo ledvin.

Během vyšetření zraku může lékař odhalit onemocnění, o kterém pacient ještě vůbec netuší a ani nepociťuje žádné příznaky. Může se jednat o cukrovku nebo roztroušenou sklerózu, kdy bývá porucha zrakového nervu prvním signálem. „Sítnice je jediné místo v těle, kde lze neinvazivně a pouhým zrakem vidět zcela odkryté cévy. A právě na cévách se zobrazuje celá řada onemocnění. Nález na duhovce nebo sítnici může ukazovat na závažnou infekci jako AIDS, tuberkulózu nebo syfilis. Na očích se také velmi často projevují onemocnění spojené s poruchami štítné žlázy nebo cévní onemocnění,“ uvedl Pavel Stodůlka, světově uznávaný oční chirurg a přednosta sítě očních klinik Gemini.

Nález na oku může ukazovat na onemocnění, které se ještě neprojevilo, takže o něm ani sám pacient nemusí tušit. „Pokud například vidíme špatný stav cévní mikrocirkulace na sítnici, lze podobný stav předpokládat i na srdci. Můžeme pak doporučit vyšetření internistou, kardiologem nebo i neurologem pro prevenci cévních příhod,“ dodal Pavel Stodůlka.

Jedním ze signálů, že v těle není něco v pořádku, může být i otok víček. „Otok je způsoben zvýšenou propustností nemocných cév v lidském těle, kdy se tekutina dostává z cév do tkání a způsobí otok. Častými příčinami oteklých víček jsou alergie, onemocnění štítné žlázy, různé oční záněty, ječné zrno, herpetické infekce, ale i choroby srdce či ledvin,“ řekl Pavel Stodůlka.

Pro správnou léčbu všech onemocnění je zásadní včasná diagnostika. Preventivní návštěvy očních ordinací ale lidé mnohdy podceňují a k lékaři přicházejí, až když špatně vidí. Řada zrakových onemocnění se však neprojeví hned, probíhají skrytě a pokročilé změny zhoršující vidění už jsou někdy nevratné. „Preventivní vyšetření po 40. roce by se mělo zaměřit zejména na nitrooční tlak a vitalitu zrakového nervu k vyloučení zeleného zákalu. Jeho nástup je nepozorovatelný, nebolestivý a tím velice zrádný. Pacient si potíží zpravidla všimne, až když je pozdě. Jedná se prakticky o odumírání zrakového nervu, jehož výsledek je v současné době bohužel neléčitelný, ale jeho nástup lze při včasné diagnostice zastavit nebo alespoň zpomalit. Dále hodnotíme v pozdějším věku nález na čočce k vyloučení šedého zákalu. Z očních chorob je nutné ještě vyloučit i degenerace sítnice. Nejčastější patologie je věkem podmíněná makulární degenerace, onemocnění sítnice, které může končit až ztrátou vidění. Pravidelné preventivní prohlídky u ambulantního očního lékaře mohou pomoci nemoc odhalit v počátcích. Pokud se s léčbou začne včas, výrazně se tím zvýší šance zpomalit další postup nemoci,“ uvedla Simona Šťastná, primářka oční kliniky Gemini České Budějovice.

Pravidelné kontroly zraku by měly absolvovat i děti. „Systém je nastavený tak, že už tříleté děti jsou orientačně vyšetřeny dětským lékařem a potom následně každé dva roky v rámci preventivních prohlídek. Při pochybnostech o zrakových funkcích dětský lékař odesílá malého pacienta k očnímu lékaři. Dospělým pacientům ve věku 45 až 61 let by měl praktický lékař jednou za čtyři roky vystavit žádanku k oftalmologovi. Později ve věku 65 let musí každý pacient s řidičským oprávněním podstoupit podrobné vyšetření, poté v 68 letech a následně každé dva roky. Pokud však má člověk vyšší riziko očního onemocnění či pozitivní rodinnou anamnézu, doporučuji vyšetření provádět častěji podle dohody s očním lékařem,“ uzavřela Simona Šťastná.

PŘÍBĚH PACIENTA MUDr. Simony Šťastné

Jeden můj pacient ke mně přišel k přeměření brýlí. Měl oční protruzi – oči nápadně vystupující z očnice - typickou pro poruchu štítné žlázy. Když jsem se na to začala přeptávat, tvrdil, že má takto oči odjakživa. Domluvili jsme se, že donese staré fotky z mládí a předchozích let, kde sám zjistil, že se výraz v obličeji mění. Podstoupil krevní odběry, kde se ukázala jen mírná odchylka hormonálních hodnot, která by takto viditelné změny spíše nezpůsobila. Nedalo mi to a poslala jsem jej i na zobrazovací vyšetření MRI, tam se potvrdil benigní, ale rozsáhlý tumor, který už dosahoval k dýchacímu centru v prodloužené míše. Na neurochirurgickém oddělení v nemocnici se tehdy podařilo tumor ještě kompletně resekovat. Dalo by se ale říct, že pacient utekl „hrobníkovi z lopaty“.