Víno miluje kyslík a dekantace je umění, které ovládnete i vy

Čekat s konzumací vína i dlouhé desítky minut od otevření se může zdát jako zbytečné zdržování od toho nejpříjemnějšího – ochutnávání. Věřte ale, že zejména pokud plánujete otevřít těžší červené víno či nějaký archivní kousek, ve výsledku si poděkujete. Protože právě díky dekantování posunete zážitek z pití vína na zcela novou úroveň.

Dekantací se rozumí proces, kdy víno necháte takzvaně nadechnout. Díky zvýšenému přístupu kyslíku se aromatické látky ve víně mohou uvolnit a krásně rozvinout. Stejně tak z vína mohou rychleji vyprchat nepříjemné tóny, které mohou být obsaženy třeba u nefiltrovaných či naturálních vín. Druhým, neméně důležitým důvodem pro dekantování, je odstranění sedimentů (tzv. depotu), které se ve víně přirozeně vyskytují. Nejsou nikterak závadné, ale při konzumaci mohou překážet v ústech a kazit celkovou estetiku zážitku.

Když víno potřebuje kyslík

Dekantování se zatím může jevit jako idylický proces. Ale má i svoje úskalí – ne všechna vína se totiž na provzdušnění hodí. „Mladá ovocitá vína dekantovat nemusíte. Nedoporučuji dekantovat ani velice staré archivní kousky ve věku 40 a více let. Samozřejmě vždy záleží na daném víně, ale dá se říct, že kontakt s takovým množstvím vzduchu by nemusel být pro starší vína dobrý. Láhev letitého archivního vína doporučuji začít ochutnávat po půlhodině od otevření a pozorovat, jak se víno vyvíjí. Naopak plná, komplexní, špičková archivní vína stará cca 5–30 let se vám za dekantaci odvděčí. Můžete je otevřít i s několikahodinovým předstihem a dát jim čas rozvinout svůj celkový potenciál. Bílá vína stačí otevřít půl hodiny před podáváním, pokud však máme méně času, můžeme je také dekantovat,“ svěřuje své tipy sommelier Jan Pánek z online vinotéky ViaTempia.cz a dodává:

„Šumivá nebo perlivá vína se pro dekantování nehodí. Jednak se většinou konzumují jako aperitiv, takže na láhev nechcete zbytečně dlouho čekat. A za další by dekantováním víno mohlo ztratit na svěžesti a cenných bublinkách. Ale třeba v případě šampaňského ho někteří výrobci k dekantaci doporučují. Proto vždy říkám, že než se pustíte do dekantování, je ze všeho nejdůležitější si o víně něco přečíst nebo se poradit s vinařem či prodejcem.“

Dekantování krok za krokem

Při dekantování se neobejdete bez dvou věcí – vína a vhodné nádoby. Dekantační nádoby se vyrábějí různých tvarů i velikostí. Můžete si vybrat zdobnou, broušenou, designovou, ale třeba i čistých tvarů. Záleží na vašem vkusu a financích. Aby se vám s karafou dobře dekantovalo, je důležité, aby byla baňatá, čirá kvůli kontrole barvy vína a zhruba tak dvakrát objemnější než samotná láhev. Pokud ale speciální karafu doma nemáte, nezoufejte – dobře vám poslouží například skleněný džbánek. Nechcete riskovat, že se vám do karafy dostane sebemenší kousek usazenin? Pořiďte si i dekantační sítko, krásně přes něj víno při přelévání do nádoby přefiltrujete.

A teď už nezbývá nic jiného než se pustit do samotného procesu. Láhev před plánovanou dekantací na jeden den postavte do vertikální polohy, aby došlo ke klesnutí usazenin ke dnu. Připravte si dekantační nádobu a krouživými pohyby ji vypláchněte malým množstvím vína. Víno poté pomalu začněte nalévat po vnitřní stěně nádoby. Sommelieři si k tomu často zapalují svíčku, aby prosvítili hrdlo láhve a viděli, kdy z ní začne téct sedlina. Pokud se vám přesto nějaký kal do karafy dostane, nezoufejte. Její speciální tvar zamezí tomu, abyste kal rozlili do sklenic spolu s dekantovaným vínem. Nádobou pak můžete dle libosti kroužit, abyste ještě více napomohli provzdušnění.

Dekantování se může zdát jako velká věda, ale nenechte se odradit. Můžete ho pojmout třeba jako domácí experiment, při kterém odhalíte, jak zvýšený přístup kyslíku může víno proměnit a obohatit.