Některé fotky jsou lehce nahodilé, jiné lehce stylizované, říká Robert Rohál

Autorem fotografické výstavy NEOBYČEJNĚ OBYČEJNÍ – OBYČEJNĚ NEOBYČEJNÍ, která je k vidění od 13.  ledna do 17. února 2023 ve foyer Domu kultury v Kroměříži, je Robert Rohál. Fotograf, publicista a spisovatel na ní prezentuje černobílé fotografie herců, zpěváků, hudebních skladatelů, režisérů či malířů.

V životě jste působil jak v novinách, kde jste byl kulturním redaktorem, tak v kulturních zařízeních, a proto se nedivím, že vaše aktuální výstava přináší portréty osobností z umělecké branže.

Dvacet let jsem působil v novinách, kde jsem také začal i fotografovat – a od té doby je, jak s oblibou říkám, fotoaparát mám nejlepší přítelem. Zpočátku moje fotky vycházely hlavně v novinách, pak jsem začal postupně vystavovat v rámci kolektivních výstav Kresby světlem v Holešově, což bylo v letech 2005 - 2010. Vesměs šlo o barevné fotky reportážního charakteru.

Přibližně od roku 2010 jste začal vystavovat samostatně. Kde všude?

V té době jsem se už zabýval černobílou fotografií a začal fotit lidi, které jsem stylizovat do různých postav a příběhů. Dokládají to i názvy kolekcí jako Andělé mezi námi, Komtesa, Hřebci, La Divina, Black and White, Romance o Krásce a zvířeti, Tisíc tváří černovlásky, Nostalgia 22, Věčné návraty, Na perutích snů, Edith a Marlene...

A kde jsem vystavoval? Bylo to na řadě míst, ale nejraději asi vzpomínám na výstavy, které jsem měl na hradech Karlštejn a Křivoklát nebo na zámcích Doudleby nad Orlicí, Lomnice nad Popelkou a Rájec nad Svitavou. Cením si ale i rozsáhlejších výstav, které jsem měl v Městském divadle Zlín, Národním divadle moravskoslezském Ostrava a Divadle Šumperk.

Dvakrát jsem vystavoval v tandemu. V holešovském zámku jsem měl zase společnou výstavu se zpěvačkou Evou Pilarovou a na již vzpomínaném Křivoklátě s Janem Levorou, překladatelem japonské literatury. V obou případech šlo o krásnou spolupráci.

I když vím, že jste vystavoval v Praze, Brně, Dobrušce, Třebíči a dalších městech, jsou vám očividně bližší prostory pamětihodných míst...

Máte pravdu, rád vystavuji na hradech i zámcích. Ale jsou i další mimořádně zajímavá místa či historické prostory. Vzpomínám na Jindřichův Hradec, kde jsem vystavoval v prostorách Národního muzea fotografie. V Olomouci jsem měl výstavu v secesní vile Primavesi, která je zajímavá i tím, že v ní kdysi působil slavný malíř Gustav Klimt. A ve slovenském městě Zvolen jsem představil svou tvorbu v kouzelném renesančním prostoru Galerie Stará radnica.

Jak vlastně vaše kolekce vznikají?

Vždycky si vymyslím téma, dám dohromady lidi a začnu fotit... Samozřejmě ještě předtím musím vědět, kde budu fotit, jaké budou potřeba kostýmy a rekvizity. Obvykle jsem začal stavět příběh, napsal si scénář, který jsem rozvíjel podle dalších nápadů a možností. Moje modelky a modelové jsou obvykle přátelé a kamarádi, kteří jsou fotogeničtí a jsou tak trochu i herci. Ve finální fázi to ale nejsou fotky na papíře, nýbrž fotografie přenesené na plátno. Vypadá to mnohem zajímavější, plastičtější. Drsnější struktura plátna dodá fotce něco navíc.

Kdo jsou zpravidla protagonisté na vašich fotografiích?

Vesměs lidi, které trošku znám a kteří mi vyhovují i co se týče focení. Kamarádky a kamarádi. Co se týče aktuální výstavy NEOBYČEJNĚ OBYČEJNÍ – OBYČEJNĚ NEOBYČEJNÍ, tak tady to jsou vesměs osobnosti ze světa filmu, divadla nebo hudby. Díky tomu, že jsem působil dlouho v novinách, kde jsem psal kulturu, spousta fotek vznikalo tak nějak samovolně. Některé fotky jsou reportážně laděné či lehce nahodilé, jiné naopak stylizované.

Baví vás také písmenka. Roky píšete. Nejen články, rozhovory či recenze v médiích, ale vyšla vám také řada knih.

Za těch více než dvacet let mi jich vyšlo docela dost. Některé zapadly, jiné si vyžádaly reedice. Vesměs to byly monografie slavných osobností (Karel Svoboda, Helena Vondráčková, Karel Gott, Laďka Kozderková, Iveta Bartošová), ale úspěšné byly i tituly jako Mistři malých rolí, Hvězdy odvedle a jejich stopy nejen v českém filmu, České zpívající filmy, Slavíci a slavice, Velká kniha herců první republiky a protektorátu...

Co bude následovat po vaší kroměřížské výstavě NEOBYČEJNĚ OBYČEJNÍ – OBYČEJNĚ NEOBYČEJNÍ?

Ta samá kolekce bude pak k vidění v únoru a březnu v Galerii města Přerova, od května do července v zámku Třešť a od srpna do konce září v galerii MonAmi v Bílovci. Potom je v plánu aukce a částka půjde na charitu.

Jana Hájková

Foto Robert Rohál a Dana Majer Dopitová