Syndrom mocenské pýchy

Syndrom hybris (anglicky syndrome hybris) byl poprvé užit britským politikem a psychiatrem Davidem Owenem, specialistou na vliv nemocí na rozhodování politiků ve vrcholných pozicích. Výsledek vlivu také popisuje jako „zpupnost z povolání", která je neoddělitelně spjata s držením a samotným výkonem moci. Filosofové nevylučují, že se s tímto stavem pojí tkz. „odsouzení k prvenství“.

Jedinec se postupem času stane závislým na své moci. Stejně jako každá jiná závislost i tato je založena na určité podmíněnosti (jedna entita za účelem naplnění jejích potřeb podporována jinou entitou). Příčina není nikdy jediná a i zde platí, že se jedná o mnohaúrovňový problém. Významnou roli hraje osobnost sama (porucha osobnosti), vlivy prostředí, konkrétní podnět a další okolnosti.

O osobách zasažených syndromem mocenské pýchy se s nadsázkou dá říci, že jejich sebevědomí je tak velké, že je neměřitelné. Naprosto ignorují názory a rady druhých. Brzdícím aspektem je neuznání vlastní chyby, proto nemohou některé věci měnit – muselo by dojít nejdříve k uznání chyby, což je nepřípustné. Občas trpí paranoidními představami, že je chce někdo poškodit, že je někdo sleduje, odposlouchává, přičemž se ony sami uchylují k těmto praktikám a jejich troufalost nezná mezí. Tyto osoby jsou mocí prostě posedlé

A jak se to dá léčit? Jednoduše – odejmout funkci. Syndrom sice neodeznívá okamžitě, ale přesto se doporučuje, aby „zasažení“ navštívili psychologa či přímo docházeli na socioterapii. Nejznámější vrcholní politici opojení mocí prý byli: George W. Bush, Tony Blair, Margaret Thatcherová, Neville Chamberlain, Theodore Roosevelt a řada dalších. Českých politiků se syndrom hybris bychom jistě také několik našli a někteří jsou již v léčení…

-red/lz-