Hokejový útočník Tomáš Urban si povedenými výkony říká o pozornost

Dnes slaví své 19. narozeniny litoměřický útočník Tomáš Urban a tohoto mladého muže jsme pro vás vyzpovídali. S hokejem začal ve svých pěti letech v Kladně, později za Rytíře Kladno také nastoupil. Sezonu 2018 odehrál v zámořské South Florida Hockey Academy. Po návratu do Čech debutoval v seniorské Chance lize v dresu Sokolova. V listopadu 2019 byl zvolen mládežníkem měsíce, je to ocenění, o které stojí rozhodně každý mladý hráč. V roce 2019 v kanadském bodování turnaje o Pohár DHL (nejvyšší juniorská soutěž) patřil mezi nejlepší hráče ročníků 2002. V devětadvaceti utkáních nasbíral 32 bodů za 18 gólů a 14 asistencí, což mu vyneslo 13. místo v celkovém pořadí. Jeho největším vzorem je Martin Procházka, Sidney Crosby a také Ondřej Palát. Aktuální sezonu spojil s HC Stadion Litoměřice.

Jak vypadá tvůj trénink? Kolik hodin denně věnuješ tréninku?                 

Každý den máme týmovou posilovnu a než nastoupíme na led, máme ještě hodinu tréninku s celým týmem. Potom, kdo chce, může zůstat a pracovat na tom, co chce zdokonalit. Já vždycky zůstávám ještě 30 až 45 minut. Odpoledne je led určen mladým hráčům a skoro každý den se také ještě připojuji, ale většinou tím ještě nekončím, chodím si ještě zacvičit do posilovny.

To je vcelku náročný den a každý by to asi nezvládl, někteří by ani neobětovali tolik času, jako ty, ale to musí také pěkně vysílit… Jak se tedy staráš o své tělo?

Máme k dispozici fyzioterapeuta. Já sám mám ještě na pokoji regenerační a relaxační pistole a také speciální gely a mastičky.                                               

Už jsme se ptali na tvůj trénink, ale popiš nám, jaký je tvůj typický den v Litoměřicích?   

Tak já vstávám okolo 7.30, jdu na snídani potom se vydám do kabiny, převlíknu se do posilovny a od 10.00 máme hodinu na ledě. Já zůstávám déle a procvičuji většinou nějaké dovednosti. Po ledě máme oběd, pak většinou dělám něco do školy a potom chodím navíc ještě na led a opět dělám dovednosti, co potřebuju nebo s trenérem, když ho požádám a řekneme si nějaký věci, ve kterých bych se mohl zlepšovat. Chodím většinou střílet, pak ještě jednou do posilovny, pak už je večeře a spánek, a ještě taky škola, když je potřeba něco dodělat.                       

Jak tedy zvládáš školní povinnosti?

Tak zvládám, ale je to těžké, není to vůbec jednoduché, když hodně trénuji. Do školy se musím hodně nutit, ale ještě to zvládám. 

Jsi pověrčivý? Máš nějaký předzápasový rituál?                                           

Ano jsem a mám, a to je bohužel nechci říct a nechal bych si to pro sebe.            

Jak funguje vztah mezi staršími a mladými hráči, jaké jsou tvé zkušenosti?

Tak nevím, jak to funguje u jiných hráčů, ale já si určitě nemůžu stěžovat, myslím že je to fajn.   

Momentálně působíš v litoměřickém klubu, kde tam bydlíš?

Všichni mladí hráči i někteří starší, kteří chtějí, jsou na ubytovně přímo na zimáku. Máme tady zajištěné večeře snídaně a svačinu. Je to super.                    

Jak Ti covidová doba změnila život, zasáhla nějak do tvých plánů a priorit?

Já upřímně ani nevím, ale určitě zasáhla. Sám zatím nevím, kde budu příští rok, uvidím, co se vyvine, jaké přijdou nabídky.                                                       

Jaké máš tedy plány do budoucna, když není možné s jasnou vizí hledět vpřed?

Ani nevím, jaký mám plány, nevím, jak se to vše okolo nás vyvine. Teprve se uvidí, kde budu hrát, netuším odkud přijdou nabídky.

Co Tě v poslední době nejvíce potěšilo?

Tak asi v nedávné době mě hodně potěšil národní tým, že jsem byl nominovaný do reprezentace (pozn. redakce: šampionát dvacítek) a výkony, které nyní předvádím v Litoměřicích.

Chtěl bys něco vzkázat fanouškům?

Tak asi, aby měli stále rádi hokej, ať překonají tuhle složitou dobu ve zdraví.