Charismatický a excentrický hudební génius začal svoji kariéru u chemie!

Varhan Orchestrovič Bauer je hudební génius s uhrančivým pohledem. Tento excentrický talentovaný skladatel, dirigent a aranžér však nešel k hudbě přímou cestou. Prošel nejdříve střední školou, která posílila jeho analyticko-syntetické myšlení, které je pro skladatele nedocenitelné. Díky absolutnímu hudebnímu sluchu vytvořil taková díla, která zazněla téměř v celém světě.

Pro mnohé může být překvapení, že po základní škole jsi zamířil na Střední průmyslovou školu chemickou v Praze. Jak se to stalo, když jsi už jako dítě hrál na několik hudebních nástrojů?
Měl jsem na to nadání. Je to sice zdánlivě něco jiného, ale chemie na rozdíl od fyziky je o vlastnostech, což mě bavilo a zapadalo mi to do kontextu s hudbou. Stejně, jako jsou různé nástroje a mají různou zvukovou barvu, tak tohle vnímám podobně. Navíc to souvisí s alchymií, která má filosofii „hledačství“, kde není důležité objevení, ale cesta k němu, během které se lze učit. Každý prvek má svou vlastnost a barvu. Chemie je o analyticko-syntetickém přemýšlení a z tohoto pohledu je práce s myšlenkou v hudbě a chemie stejná. To je pro skladatele nesmírně důležité. Navíc táta byl kriminalista a pracoval na oddělení toxikologie a soudní chemie.

První tvé zahraniční zkušenosti byly spojené s cestou v devadesátých letech, když jsi odjel s tehdejší svojí manželkou do Los Angeles. Můžeš zavzpomínat na tu dobu?

Už v roce 93 jsem  byl poprvé Beverly Hills Librery. V tí době byly ještě předpotopní počítače, kde jsem si podle autora mohl vybrat cokoliv. Oni mi to vytiskli a já si pak jen šel k okýnku pro knihy. Takhle jsem si napůjčoval celého Zappu, Davise, Bernstaina. Byla jiná doba, dnes by to člověk neudělal, ale hltavě jsem kopíroval CD na kazety a vozil tyto informace do Čech. Přivezl jsem tehdy jedny z prvních nahrávek rappu v době, kdy ho u nás nikdo neznal a muzikanti pak ke mně chodili poslouchat.

Co bylo pro tebe tehdy nejcennější, na co nejraději vzpomínáš?
Asi nejcennější byla možnost dostat se k věcem, které tady nebyly v hudbě i videu.

Ve tvém životopise se dočítáme, že si byl orchestrátorem, co je to vlastně za pozici, jaká je náplň orchestrátora?
Spočívá to v převedení písně do aranže pro orchestr. Je možné zcela změnit charakter nebo potrhnout nejlepší pasáže. Vznikají neopakovatelná díla a mám jich za sebou stovky. Baví mě to.

Jakého svého díla si nejvíce ceníš, samozřejmě víme, že jsou to všechny tvoje děti, ale přeci jen to, prosím, zkus.
Zánik domu Usherů. Byla to nejtěžší věc, kterou jsem psal – byl to můj „doktorát“ ze skladby a pracoval jsem na tom 9 měsíců 20 hodin denně.

Jaký je tvůj hudební sen?
Nechal bych si jako tajemství, ale rozhodně přesně vím, co je mým hudebním snem. Snad jen, abych nalákal, chci jej realizovat v následujících 5 letech a je to velká výzva.

A prozradil by si i sen jaký máš jako otec, dědeček a manžel?
Přál bych si vytvořit funkční rozvětvenou rodinu, která bude pokračovat v mém odkazu tvořivosti, ať už na poli hudebním nebo jiném. Chci, aby to dělali do hloubky, poctivě a pořádně. Na Vánoce vždy přijde celá naše rodina i s dětmi a v setkání u jednoho stolu vidím prostor pro vytvoření společného odkazu a pouta. Vzhledem k letošnímu jubileu toto prožívám hlouběji, než dříve a vím, že mi na harmonii pro budoucnost záleží.

A ještě jeden dotaz na závěr. Řadu let jsi jezdil trabantem, jakým vozem jsi jej nahradil?
Můj skvělý a oblíbený Mini Classic 69 – nedám na něj dopustit.

Zajímá vás tvorba Varhana Orchestroviče Bauera? Pak si rozhodně nenechte ujít mimořádný koncert „Varhan 50 aneb koncert pro všechny slušné lidi,“ který se uskuteční 21. prosince 2019 v kostela U Salvátora, Salvátorská 1045/1, Praha 1 - Staré Město. Varhan Orchestrovič Bauer zde vystoupí s kmenovým tělesem Okamžitý Filmový Orchestr.

Foto: Jaroslav Hauer