Na Větrné hůrce - Švandovo divadlo

Divokost větru, drsná romantika

Hru Na Větrné hůrce režíruje Martin Františák, nový umělecký šéf Švandova divadla. Toho při jejím inscenování inspiroval vítr, prohánějící se v krajině jeho dětství i po vřesovištích, které tak milovala spisovatelka Emily Brontë. „Na kopce, hory a hůrky jsem vždy utíkal a vítr tam, to je bytost, která tě provází – v samotě, v zamilovanosti i po pohřbech,“ říká režisér, jehož inscenace vynikají vedle výrazné obrazivosti také precizní prací s herci. „V textu Na Větrné hůrce se setkáme s poryvem vášnivých citů v jejich celé kráse, ale i děsu,“ líčí dále režisér, jehož v románu fascinovala i touha jeho hrdinů po ničím nespoutané živelnosti.